Proč má tento blog v adrese slovo „Divný“

Když jsme začli chodit do hospody Na Dlúhej, dělal tam jeden velmi pohodový avšak zároveň poněkud podivný vrchní. Jeho libůstkou bylo odpovídání na jakoukoliv otázku otázkou. Zde předhazuji pár příkladů.

„Pane vrchní, jak je to s tím luskáním na číšníka? Je to opravdu za pětikilo?“
„Zeptám se tě takhle: Taky když jdu do Kleopatry (a následoval vyčerpávající seznam bordelů města O.), tak také potom té slečně neřeknu: Ty pičo, roztáhni nohy! Je to o slušnosti.“

„Pane vrchní, je ještě otevřená kuchyň?“
„Zeptám se tě takhle: Myslíš, že po deváté večer je ještě otevřená kuchyň? Ne není.“

„Pane vrchní, nemohl byste nám prodat nějaké vajíčka?“
„Zeptám se tě takhle: Myslíš, že si kuchař nezamyká svoji kuchyň? Zamyká.“

„Pane vrchní, jdou udělat bramboráky bez vajíček?“
„Zeptám se tě takhle: Myslíš, že uděláš řízek bez mouky? (po delší odmlce) No uděláš.“

No a tak jsme záhy začli nazývat naši oblíbenou hospůdku hospodou U Divného. Nezměnilo se to ani poté, co jsme tam poprvé potkali Ivana. Ten k nám přišel a začal vtipkovat a nám bylo jasné, že to je borec. Potom přinesl na účet podniku topinky a my jsme se nestačili divit — dobří lidi existujou! Zeptám se vás takhle: Neměli bychom začít říkat hospodě Na Dlúhej U Dobrého? Neměli, název je již zažitý. Ahoj!