Kluci z Vlkovy se mění

Až dopíšu tento příspěvek, řeknu si: To jsem to ale pěkně napsala. Ano čtete správně. Já (Martina), Milana a Karla jsme holky! Nejsme buzeranti (nýbrž lesby), je to projev... Čeho je to vlastně projev? Nudy? To asi ne, páááánč na privátě se nikdá nenudíme. Co to vůbec píšu za blbinky? To jsem to ale pěkně napsala.

Fantasy příběh o Prstenu...aneb Tolkien se převrací v hrobě

Jednoho mrazivého zimního večera jsem se vydala do hospody k Divnému, doufajíc ve vřelé přijetí a chladné pivo. Na pravém rameni mi seděla vyšinutost a na levém splín, nechala jsem je uvázané venku za vodítka ke stojanu na kola. Sedla jsem si a zrnka večera se začala nenávratně sypat, až se dosypala a byl čas podnik opustit, což jsem přijala s mírnou nelibostí. Zrovna jsem přemýšlela, jak se nejlépe zaklínit o židličku, abych nemusela odejít, když můj zrak přitáhl objekt do té doby nezřený. Jakoby odnikud se u baru zjevil automat na štěstíčka. Snad teprve před chvílí přikráčel zadním vchodem a jen tak se nonšalantně opřel o barový pult a čekal na pivo. Vhoďte desetikorunu a objevte svět! Nechte se podmanit kouzelnou chvílí napětí a adrenalinem překvapení! Nemohla jsem odolat, když na mě tak svůdně mrkal. Dílem náhody jsem v peněžence nalezla automatem požadovanou desetikorunu. Byla dokonale nová, nezašlá, blýskala se jako liščí ocas. Nakrmila jsem automat a on mi za to s mručivým povděkem vyplivnul své tajemství v kuličce. Ejhle, a on to prsten! A pak, že neexistují boží znamení a osud. Nebyl to totiž ledajaký prsten, ale ptačí prsten. Na kruhové placce se na zeleném pozadí krčil mně v ornitologii nezběhlé neznámý pták v čepici a šále. Byla to jen náhoda, že studuji na škole, kde má 50% profesorů ptačí přízvisko a že právě já nyní získám ptačí prsten? Ne, nemohla to být náhoda. Bylo tedy jasné, že prsten je magický. Ihned jsme jej všichni pokorně políbili, protože s magií si neradno zahrávat a je lépe se jí podrobit. Doufali jsme, že políbení tohoto magického předmětu přinese do našich životů štěstí, naplnění a věčnou blaženost, tedy alespoň já jsem v to doufala.
Zajímalo by mě, kdo vlastně takové štěstíčka vyrábí. Myslím, že to musí být nádherná radostpřinášející práce, teda pokud ji nedělají stroje, protože potom by celá má romantická teorie byla v prdeli, a pokud ji tedy nejsou nuceni vykonávat od nevidím do nevidím sirotci v promočené továrně kdesi v Číně. Není snad krásné dělat něco, co má výhradně za smysl přinášet lidem radost? A mravoličné poučení proto zní: budeme-li dělat radost druhým, dozajista se nám to vrátí. Doufám tedy, že teď je někde velice šťasten ten, kdo do štěstíčka umístil můj prsten, protože mi udělal radost. A proto je ten prsten magický, takže snad mě i všechny, jež jej políbili, učiní šťastnými a rozběhne se tak řetězová reakce štěstí a my všichni budeme hrozně šťastní a budeme štěstí nejen přijímat, ale i dávat, a toto dávání a přijímání nás učiní ještě šťastnějšími a pak už nebudou války, nemoce, hlad ani zlo.
Ale možná, pokud všichni políbí ptačí prsten, bude tu ptačí chřipka. A pak se jeden malý chlapec a jeho kámoš budou muset vypravit do Mordoru Prsten zničit... Ale to už je jiný příběh...

Už se těším na pivo

Hurá, hurá k Ivanovi, na místo, kde někteří z nás svoje přirození ukazují a přezdívku Don Juan si tak vysluhují... Toto je můj umělecký pokus ztvárnit Ivana. Podotýkám, že jsem lama, tak mě nekamenujte.