Fantasy příběh o Prstenu...aneb Tolkien se převrací v hrobě

Jednoho mrazivého zimního večera jsem se vydala do hospody k Divnému, doufajíc ve vřelé přijetí a chladné pivo. Na pravém rameni mi seděla vyšinutost a na levém splín, nechala jsem je uvázané venku za vodítka ke stojanu na kola. Sedla jsem si a zrnka večera se začala nenávratně sypat, až se dosypala a byl čas podnik opustit, což jsem přijala s mírnou nelibostí. Zrovna jsem přemýšlela, jak se nejlépe zaklínit o židličku, abych nemusela odejít, když můj zrak přitáhl objekt do té doby nezřený. Jakoby odnikud se u baru zjevil automat na štěstíčka. Snad teprve před chvílí přikráčel zadním vchodem a jen tak se nonšalantně opřel o barový pult a čekal na pivo. Vhoďte desetikorunu a objevte svět! Nechte se podmanit kouzelnou chvílí napětí a adrenalinem překvapení! Nemohla jsem odolat, když na mě tak svůdně mrkal. Dílem náhody jsem v peněžence nalezla automatem požadovanou desetikorunu. Byla dokonale nová, nezašlá, blýskala se jako liščí ocas. Nakrmila jsem automat a on mi za to s mručivým povděkem vyplivnul své tajemství v kuličce. Ejhle, a on to prsten! A pak, že neexistují boží znamení a osud. Nebyl to totiž ledajaký prsten, ale ptačí prsten. Na kruhové placce se na zeleném pozadí krčil mně v ornitologii nezběhlé neznámý pták v čepici a šále. Byla to jen náhoda, že studuji na škole, kde má 50% profesorů ptačí přízvisko a že právě já nyní získám ptačí prsten? Ne, nemohla to být náhoda. Bylo tedy jasné, že prsten je magický. Ihned jsme jej všichni pokorně políbili, protože s magií si neradno zahrávat a je lépe se jí podrobit. Doufali jsme, že políbení tohoto magického předmětu přinese do našich životů štěstí, naplnění a věčnou blaženost, tedy alespoň já jsem v to doufala.
Zajímalo by mě, kdo vlastně takové štěstíčka vyrábí. Myslím, že to musí být nádherná radostpřinášející práce, teda pokud ji nedělají stroje, protože potom by celá má romantická teorie byla v prdeli, a pokud ji tedy nejsou nuceni vykonávat od nevidím do nevidím sirotci v promočené továrně kdesi v Číně. Není snad krásné dělat něco, co má výhradně za smysl přinášet lidem radost? A mravoličné poučení proto zní: budeme-li dělat radost druhým, dozajista se nám to vrátí. Doufám tedy, že teď je někde velice šťasten ten, kdo do štěstíčka umístil můj prsten, protože mi udělal radost. A proto je ten prsten magický, takže snad mě i všechny, jež jej políbili, učiní šťastnými a rozběhne se tak řetězová reakce štěstí a my všichni budeme hrozně šťastní a budeme štěstí nejen přijímat, ale i dávat, a toto dávání a přijímání nás učiní ještě šťastnějšími a pak už nebudou války, nemoce, hlad ani zlo.
Ale možná, pokud všichni políbí ptačí prsten, bude tu ptačí chřipka. A pak se jeden malý chlapec a jeho kámoš budou muset vypravit do Mordoru Prsten zničit... Ale to už je jiný příběh...