Už nikdy více? -žalm-

Už nikdy více?
Ty oči, ty ruce, ty plíce?
Ta skautská lilie
ten pohled, když nepijem?
Copak už nikdy víc
nespatřím tu mužnou líc?
Daleko do nebe
Divný, bez tebe...
Tak snad za rok a nebo dřív
přijdu zas a dám si líh.

Cesta k Ivanovi vol. 2

Tu cestičku tam vyšlapem, těším se na nový privát, Zapletalová sucks...

Cesta k Ivanovi

Kdyby jste náhodou zapomněli, jak se dostat k Ivanovi z privátu na Vlkově, tak se podívejte na názornou ilustračku...

Kontribuce

Vy vůbec nekontribujete, ať už to znamená cokoliv. Zdá se, že tento blog nějak upadá, jako všechny fanblogy. Tak sem hodím aspoň obrázek.


Ivan je ale Ivan...

Kluci z Vlkovy se mění

Až dopíšu tento příspěvek, řeknu si: To jsem to ale pěkně napsala. Ano čtete správně. Já (Martina), Milana a Karla jsme holky! Nejsme buzeranti (nýbrž lesby), je to projev... Čeho je to vlastně projev? Nudy? To asi ne, páááánč na privátě se nikdá nenudíme. Co to vůbec píšu za blbinky? To jsem to ale pěkně napsala.

Fantasy příběh o Prstenu...aneb Tolkien se převrací v hrobě

Jednoho mrazivého zimního večera jsem se vydala do hospody k Divnému, doufajíc ve vřelé přijetí a chladné pivo. Na pravém rameni mi seděla vyšinutost a na levém splín, nechala jsem je uvázané venku za vodítka ke stojanu na kola. Sedla jsem si a zrnka večera se začala nenávratně sypat, až se dosypala a byl čas podnik opustit, což jsem přijala s mírnou nelibostí. Zrovna jsem přemýšlela, jak se nejlépe zaklínit o židličku, abych nemusela odejít, když můj zrak přitáhl objekt do té doby nezřený. Jakoby odnikud se u baru zjevil automat na štěstíčka. Snad teprve před chvílí přikráčel zadním vchodem a jen tak se nonšalantně opřel o barový pult a čekal na pivo. Vhoďte desetikorunu a objevte svět! Nechte se podmanit kouzelnou chvílí napětí a adrenalinem překvapení! Nemohla jsem odolat, když na mě tak svůdně mrkal. Dílem náhody jsem v peněžence nalezla automatem požadovanou desetikorunu. Byla dokonale nová, nezašlá, blýskala se jako liščí ocas. Nakrmila jsem automat a on mi za to s mručivým povděkem vyplivnul své tajemství v kuličce. Ejhle, a on to prsten! A pak, že neexistují boží znamení a osud. Nebyl to totiž ledajaký prsten, ale ptačí prsten. Na kruhové placce se na zeleném pozadí krčil mně v ornitologii nezběhlé neznámý pták v čepici a šále. Byla to jen náhoda, že studuji na škole, kde má 50% profesorů ptačí přízvisko a že právě já nyní získám ptačí prsten? Ne, nemohla to být náhoda. Bylo tedy jasné, že prsten je magický. Ihned jsme jej všichni pokorně políbili, protože s magií si neradno zahrávat a je lépe se jí podrobit. Doufali jsme, že políbení tohoto magického předmětu přinese do našich životů štěstí, naplnění a věčnou blaženost, tedy alespoň já jsem v to doufala.
Zajímalo by mě, kdo vlastně takové štěstíčka vyrábí. Myslím, že to musí být nádherná radostpřinášející práce, teda pokud ji nedělají stroje, protože potom by celá má romantická teorie byla v prdeli, a pokud ji tedy nejsou nuceni vykonávat od nevidím do nevidím sirotci v promočené továrně kdesi v Číně. Není snad krásné dělat něco, co má výhradně za smysl přinášet lidem radost? A mravoličné poučení proto zní: budeme-li dělat radost druhým, dozajista se nám to vrátí. Doufám tedy, že teď je někde velice šťasten ten, kdo do štěstíčka umístil můj prsten, protože mi udělal radost. A proto je ten prsten magický, takže snad mě i všechny, jež jej políbili, učiní šťastnými a rozběhne se tak řetězová reakce štěstí a my všichni budeme hrozně šťastní a budeme štěstí nejen přijímat, ale i dávat, a toto dávání a přijímání nás učiní ještě šťastnějšími a pak už nebudou války, nemoce, hlad ani zlo.
Ale možná, pokud všichni políbí ptačí prsten, bude tu ptačí chřipka. A pak se jeden malý chlapec a jeho kámoš budou muset vypravit do Mordoru Prsten zničit... Ale to už je jiný příběh...

Už se těším na pivo

Hurá, hurá k Ivanovi, na místo, kde někteří z nás svoje přirození ukazují a přezdívku Don Juan si tak vysluhují... Toto je můj umělecký pokus ztvárnit Ivana. Podotýkám, že jsem lama, tak mě nekamenujte.

Plnit plán na 120%

Ano ano, tak v tomto duchu se nesl týden, jehož jedinou nevýhodou byla Mejlova nepřítomnost (potažmo Mejlova přítomnost na horách). Každý den v hospodě Na Dlúhej, kde je o zábavu vždy postaráno, jsme jedli, pili a mooooc se bavili. Poslední den jsem šel už jen na jedno a nějakým nedopatřením jich do mě vklouzlo pět. Prostě legranda. Na privátě máme dva nové přírustky (říkáme jim mladí), kteří už také poznali Ivana a jak se zdá, moc se jim zamlouvá. Zdravím Magdu a Filipa. Jo a taky jsme oslavili svátek Holky best s image přísné leč milé paní učitelky, do které Ivan nalil svou protekční slivovici (na Jendův pokyn, za což se Jenda styděl). To že Holka best je Leňa, je snad zřejmé, ne? Ano. Ahoj a někdy zase u Ivana, kde lišky přejí dobrou chuť.

Nejnovější informace z města O

Takže vzhledem k tomu, že tento blog začíná postupně umírat, musím se postarat o nezbytné informování veřejnosti....
Takže pondělí bylo v duchu sentimentu... Jelikož nás navštívila naše nejmilovanější bývala spolubydlící Kristýnka... bylo vidět, že i Ivan je z této situace celkem "naměko"... Stále se potutelně usmíval a pomrkával...
Úterní posezení u Ivana bylo skrze v duchu ZOH(viz obr.). Výkon našich hokejistů byl k pláči, takže se radši k tomuto tématu nebudu chýlit.
Nicméně, i tak si musím postěžovat....
Být největším oblíbencem Ivana totiž skýtá i mnoho problémů.... Například jdete na jedno a on vám automaticky nosí další. Ale já opravdu nechci pokaždé od Divného odcházet s 2 drakama na krku... Je to pech.. Tímto chci říct, že není co závidět. Nicméně na Ivana nemohu zanevřít... Je to mastr neboli mestr. A tímto končím svůj monolog...

Last Warning

Ať se dívám jak se dívám, příspěvek jednoho člena Ivanova fanklubu mi tu chybí. A co je nejhorší, ten chlapec se ani neúčastní diskusí. Přitom všichni dobře víme, že u počítače vysedává pořád, takže nedostatkem času to nebude. Karle, dostáváš poslední šanci. Buď do zítřka něco napíšeš nebo uděláš U Divného nějakou bláznivinu. Třetí možnost existuje taky - je jí nedobrovolné opuštění Ivanova fanklubu. Snad k ní nebudu muset přistoupit. A abych to odlehčil, napíšu sem nového smajlíka, který mě v tuto chvíli díky mému proslovu vystihuje :<)